Současná doba je obdobím nových technologií. Nové pracovní postupu jsou uplatňovány ve všech výrobních sférách, elektronickým průmyslem počínaje a kosmetickým konče. Poměrně značnými změnami prošla v posledních letech i sektor květinářský. A to nejenom v oblasti zaváděních nových pěstebních technologií, způsobu balení a přepravy květin, ale i prodloužení jejich dekorativní hodnoty. Jedním z procesů, který krásu květin prodlužuje je stabilizace.
Stabilizace je způsob ošetření květin, díky kterému si zachovávají přirozenou čerstvost a barevnost po mnoho let. Přestože se tento proces ošetření používá v Kolumbii či Ekvádoru již více jak třicet lety v Evropě si stabilizované květiny stále ještě hledají své místo. Je to dáno především neodbornou osvětou prodejců těchto květin. Pojďte se tedy s námi blíže seznámit jak se samotným procesem stabilizace, tak i možnosti použití a péčí o takto upravené květiny.
Proces stabilizace
Jedním z článků stabilizačního procesu je samotný výběr rostlin. Ke stabilizaci se výhradně používají rostliny v takové vývojové fázi svého růstu, kdy je jejich dekorativní hodnota nejvyšší. Čerstvě uříznuté rostliny jsou vkládány do zásobníku ze stabilizačním roztokem na bázi glycerínu (lidskému zdraví neškodný, splňuje požadavky EU) kde dochází k výměně rostlinné mízy za tento roztok. Po vyjmutí rostlin z lázně jsou rostliny omyty a několik dní ponechány v sušárně, poté jsou zabaleny a připraveny k distribuci.
Od růží až po palmy
Proces stabilizace prošle od doby svého vzniku značným vývojem. Díky tomu lze dnes tímto způsobem upravovat téměř všechny listnaté i jehličnaté rostliny. Výjimkou jsou rostliny s velmi dužnatými částmi těla, jenž obsahují vysoké procento vody. U těchto rostlin, ke kterým patří např. Zantedeschia se stabilizuje pouze květ. Vzhledem k odlišné struktuře a obsahu vody v jednotlivých částech rostliny se u některých květin (růže) stabilizuje květenství odděleně od stonku, který se ponechává ve stabilizačním roztoku déle. Květenství se ke stonku kompletuje zpět pomocí drátku (bodce).
Podobným způsobem se postupuje rovněž u listnatých a jehličnatých rostlin (palmy, fíkusy, cypřiše, túje), kde se stabilizuje především zelená část, jenž se poté fixuje na kmen rostliny (přirozený či uměle vytvořený).
V sortimentu stabilizovaných rostlin tak nechybí běžně používané květiny jako jsou např. růže, karafiáty, orchideje, hortenzie, či gardénie. Z doplňkové zeleně jmenujme například kapradí, salal, eukalyptus, břečtan. Z hrnkových rostlin pak cypřiše, túje, fíkusy, palmy. Rostliny jsou k dispozici jak ve formě svého přirozeného habitu, tak i jako topiary.
Celý text článku s dalšími inspirativními fotografiemi naleznete v tištěné verzi časopisu Floristika č. 4/2011.
