Lidé si odnepaměti zkrášlovali své příbytky květinami. Z počátku je sbírali v přírodě – na loukách a polích, v lesích a hájích, na březích potoků a řek. Již ve středověku se však květiny začaly pěstovat v klášterních zahradách nejenom pro jejich léčivé účinky, ale i za účelem zdobení sakrálních staveb.
Původní plané druhy tak samovolným či cíleným křížením daly vzniknout novým ,,krásnějším“ kultivarům. Krásou těchto květů se však mohla pouze kochat ve svých palácových zahradách urozená šlechta. Postupem času si však tyto květiny mohla dovolit i nižší střední vrstva, nakonec se dostaly i do venkovských zahrad.
Přestože obliba lučních a zahradních rostlin se v průběhu staletí měnila podle požadavků a vkusu společnosti, v posledních letech zažívají renesanci. Čím, dál hojněji jsou vysazovány jak v soukromých zahradách, tak i na veřejných prostranstvích. Velké oblibě se těší i jako řezané rostliny pro vazbu kytic a aranžování dekorací. Druhovou i odrůdovou rozmanitostí nabízí neomezenou škálu barev, struktur a textur. Důmyslnou kombinací jejich květů, listů, stonků, ale i semeníků či samotných plodů, lze navodit pocit klidu i napětí, harmonii či ostrý kontrast.*
Celý text článku včetně fotografií kytic a vypichovaných dekorací v podání Hany Kindelmannové Šebestové naleznete v tištěné verzi časopisu Profi Florista č. 5/2021.
