Aranžování věnců je jednou z nejstarších floristických disciplín. Znali jej již staří Egypťané i Řekové a důležitým symbolem byly odpradávna také pro křesťany. Právě díky nim mají věnce u nás svůj význam i v současnosti a jsou spojeny s řadou významných svátků či událostí v životě. Nádherné práce lze vytvořit v praxi méně často využívanou technikou proplétání, která co do udržení správných proporcí a tvaru věnce patří k těm náročnějším. Pojďme si ji nyní připomenout spolu s absolventkou prestižní floristické školy Staatliche Fachschule für Blumenkunst ve Weihenstephanu, Tanjou Fischerovou.
Narozdíl od věnců vypichovaných, skobičkovaných, lepených či vázaných, při jejichž výrobě se dnes již zpravidla používá hotová podložka, u proplétaného věnce dosáhneme mnohem lepšího efektu, pokud si jeho tělo zhotovíme sami z námi zvoleného materiálu. Absence pevné podložky ale v praxi znamená, že tvar aranžmá není přesně určen a zcela závisí na zručnosti floristy. K proplétání se používají dostatečně dlouhé a ohebné výhony rostlin, např. Salix, Corylus, Cornus, Parthenocissus, Vitis, Humulus či Convolvulus. Obecně nejlépe vypadají věnce vytvořené z jediného druhu materiálu, přípustné a zajímavé je však využít vícebarevné výhony (např. svídy). Z pomocných materiálů si vystačíme pouze s drátem, kdy i v případě poměrně silných výhonů Cornus můžeme použít tloušťku 0,5 mm. Slabší výhony můžeme svázat drátem ještě tenčím.
V tištěném vydání časopisu Floristika 6/2009 naleznete podrobný pracovní postup.
