Smuteční floristika je v našich končinách oproti sousedním státům stále jakousi Popelkou. Na jejím upozadění se podílí kromě ekonomického hlediska také přetrvávající trend tabuizování smrti. Přesto je rituál rozloučení se zesnulým pro pozůstalé důležitým krokem, jenž napomáhá vyrovnat se se ztrátou blízké osoby. Je to v podstatě jeden ze zásadních životních mezníků, stejně jako svatba nebo narození dítěte.
Proto by měl mít i tento obřad určitou formu a důstojnost. Mnozí lidé nemají sílu nebo nechtějí smuteční výzdobu příliš řešit. Mnohdy žijí v přesvědčení, že je zbytečné do ní investovat nebo nevědí, jaké možnosti skýtá. Ve valné většině se tak točíme v kruhu zakrnělých a prakticky unifikovaných výzdob. Prolomit ledy v této oblasti je sice velice těžké, ale bez prvních vlaštovek se nikam vývoj neposune. A právě vývoj smuteční floristiky mohou ovlivnit samotní floristé citlivou osvětou svých klientů, kterým nabídnou varianty, jež nemusejí vždy znamenat vysoké náklady a přesto budou odlišné. Výsledná forma se samozřejmě odvíjí od samotné osobnosti zesnulého, tradic rodiny a v neposlední řadě také okolností jeho odchodu.
TEXT A FOTO Daniela Urešová
Celý článek s mnoha inspirativními fotografiemi naleznete v tištěné verzi časopisu Floristika 1/2016
