Zatímco jsou chryzantémy v Číně považovány za symbol ušlechtilosti a v Japonsku jsou znakem dlouhověkosti, v Evropě si stále hledají své místo. Přestože jejich obliba každoročně stoupá, většina Evropanů je stále ještě nepovažuje za květiny vhodné pro každou příležitost. Jsou to, ale právě chryzantémy, které se mohou stát součástí našeho běžného života.
V rostlinné říši by jsme našli jen málo květin, které jsou tak variabilní ve tvaru, velikosti, barvě i stavbě svého květenství jako je tomu u chryzantém. Díky cílevědomému šlechtění, které začalo více jak před tisící lety v Číně a Japonsku a od 19 století i v Anglii, Francii a Nizozemsku, jsou dnes k dostání chryzantémy s úbory jednoduchými i plnými. Jednoduché úbory jsou typické například pro květy sasankovitého typu. Květy s plnými úbory můžeme podle tvaru dělit na ploché a polokulovité, podle stavby pak například na pomponkovité, baletkovité, paprsčité atd. Chryzantémy s jedním velkým květním úborem nazýváme velkokvěté či dekorativní, s větším počtem menších úborů v květenství drobnokvěté. Chryzantémy jsou variabilní nejenom ve tvaru květu, ale i jeho velikosti, ta se pohybuje od jednoho až po čtrnáct centimetrů. Barevná škála chryzantémových květů přechází od bílé, přes žlutou, zelenou, červenou, purpurovou až po krémovou, růžovou a bronzovou. Vyšlechtěny jsou i odrůdy dvoubarevné, kdy jedna barva přechází v druhou či jednotlivé okvětní plátky jsou melírované.
Díky širokému spektru barev a velikostí květů patří chryzantémy ke květinám, které se velice dobře kombinují, a to jak vzájemně mezi sebou, tak zejména s ostatními rostlinami.
Celý text článku a více fotografií naleznete v tištěné verzi časopisu Floristika č. 1/2011.
Foto archiv FDF
