Aglaonemy patří k nejvděčnějším rostlinám do interiérů, kde se hodí do míst s nedostatkem světla, nebo i do prostor pouze uměle osvětlených bez denního svitu. Snesou i velmi špatnou péči, nekvalitní substrát a nepravidelnou zálivku – rostliny ovšem úměrně k podmínkám budou vypadat. Pozor – jako všechny áronovité rostliny obsahují ve větším či menším množství jedovaté alkaloidy a šťavelan vápenatý.
Celý rod je domovem v tropické jihovýchodní Asii od Indie po Novou Guineu. Aglaonemy jsou rostlinami z velmi temného, zastíněného dna nížinného deštného lesa, kde je trvale stabilní vysoká teplota a vlhkost – takové podmínky bývají s nadsázkou nazývány „prádelna“. Často obývají i zaplavované okraje řek a rostou na hustě zarostlých pobřežních náplavách. Druhy ze severního okraje areálu (Thajsko, Laos, Vietnam, Filipíny) snášejí dobře i teploty pod 20 ̊C a do bytů jsou nejvhodnější.
Charakteristika rodu
Rostliny mají tlustý, poměrně pevný stonek, který se u většiny druhů nejprve plazí (pro zvýšení stability) a teprve později se vzpřimuje. Výška stonku některých druhů může být až jeden metr. Proto se rostliny v interiéru dost „vytahují“ a je třeba stonky čas od času přeřízkovat. Listy bývají podlouhlé, pevné, s výraznou hlavní žilkou, mnoho druhů je má pestře skvrnité. Květenství je uspořádáno v palici s nevelkým toulcem. Plodem je bobule, u některých druhů červená – okrasná.*
Text a foto Romana Rybková
Více informací a popis jednotlivých druhů rodu Aglaonema najdete v tištěné verzi časopisu Floristika 4/2014.
