Květ růže je odedávna považován za symbol jak nebeské dokonalosti, tak i pozemské náruživosti. Růže, jako květina ženských božstev rovněž symbolizuje lásku, plodnost a také panenskost. Její pomíjivost naopak ztělesňuje smrt a smutek.
Lidstvo je spjato s růží již odnepaměti. Nejstarší nálezy s motivy růží pocházejí z Altaje, kde byly nelezeny mince s ornamenty rozkvetlé růže datující do období 6000–4000 př. n. l. Růži, jenž nazvala královnou květin řecká básnířka Sapfó pěstovali Egypťané již ve starověku. Růžových keřů si rovněž velice cenili Peršané, kteří z okvětních plátků vyráběli růžový olej a vodu. Právě oblast perských pohoří, kde volně roste růže stolistá, byla nazývána ,,Zemí růží´´. Velké oblibě se těšily růže i na Dálném východě, růžové zahrady byly zakládány v Číně již 2500 let př. n. l. Římané milovali růže natolik, že nesměly chybět při žádné slavnosti. Při honosných oslavách se hosté doslova brodili růžemi a na jejich hlavy padal déšť okvětních plátků růží. Římští císaři si dokonce při svých vyjížďkách po jezerech nechávali pokrýt vodní hladinu květy růží.
O rozšíření růží v Evropě vděčíme především Peršanům a Řekům. Díky čilému obchodování se růže dostala nejdříve do oblastí Středozemního moře a odtamtud pak do dalších oblastí Evropy. Nejvýznamnějším střediskem rozvoje pěstování růží se stala Francie. Se stále se zvyšující oblibou pěstování růží rostly i nároky na její vzhled, barvu, vůni a odolnost. Již kolem roku 1870 tak bylo známo na 6000 odrůd a do dnešních dnů bylo vyšlechtěno přes 26 000 kultivarů.
Celý text článku spolu s dalšími fotografiemi naleznete v tištěné verzi časopisu Floristika č. 4/2011.
Text Arnošt Jílek
