Květiny okouzlovaly lidstvo od nepaměti. Svou krásou, půvabem, vůní a nekonečnou škálou tvarů a barev si podmanily člověka v každé etapě vývoje lidské společnosti. Podoba architektury, interiérů, oděvů a umění se projevila i v náhledu na květiny, které měly v jednotlivých obdobích jiný význam a jiné uplatnění.
Aranžování květin v historickém interiéru je samostatná floristická disciplína, zabývající se významem květin a květinových dekorací v památkových objektech. Historické prameny (obrazy, rytiny, písemné záznamy) nás seznamují s touto problematikou, zahrnující období od nejstarších národů Blízkého východu až po současnost. Přestože floristika zaznamenala v posledním období veliký rozvoj a posun a na trhu je bohatý sortiment květin a nepřeberné množství doplňkových a pomocných materiálů, je velmi důležité znát podstatu a základy tvorby květinových dekorací.
Precizní znalost tvorby květinových dekorací v jednotlivých historických obdobím je též velmi důležitá pro realizaci tématicky zaměřených výstav, výzdoby při příležitosti zámeckých slavností, koncertů vážné hudby apod. Velmi lukrativní jsou také zakázky od firem, které na historických objektech pořádají své presentace, nezřídka pro své zahraniční partnery, a požadují květinovou výzdobu v duchu renesance, baroka, rokoka apod. V neposlední řadě se jedná o výpravy historických filmů, kde je třeba naprosto věrohodně ztvárnit květinovou výzdobu konkrétního slohu. Pojďme se aspoň stručně seznámit s květinovými dekoracemi typickými pro jednotlivá historická období
Antika
Z doby antického Řecka a Říma se dochovalo velké množství dokladů o používání květin. Lilie, hyacinty, fialky, karafiáty, šafrány, ostrožky, máky, sasanky, laskavce a zejména růže, které zde byly znakem urozenosti, se spolu s bohatou nabídkou hroznového vína a jiného ovoce pravděpodobně nearanžovaly do váz, ale do košů pro výzdobu interiérů. Růže, kterou antická básnířka Sapfó prohlásila královnou květin, byla rostlinou nejoblíbenější, díky příznivým klimatickým podmínkám se v Řecku pěstovala i růže galská, považovaná za nejstarší růži Evropy.
Dálný východ
V kulturním životě národů Dálného východu (Číny a Japonska) měly květiny a jejich úprava, od 8. stol. n. l. všeobecně známé pod názvem ikebana, nesmírný význam. Nejdůležitějším rysem ikebany je asymetrie, která dává vyniknout půvabu jednotlivých květů, ohebnosti linie nebo harmonické křivce osamocené větve apod. Z nejvíce používaných květů a větví je třeba jmenovat zvláště chryzantémy, kosatce, narcisy, pivoňky, lotosy, kamélie, broskvové a meruňkové květy, borovice, cedry, cypřiše a bambus.
Celý text článku s ukázkami dalších květinových dekorací naleznete v tištěné verzi časopisu Floristika č. 2/2011.
Text Slávek Rabušic, foto archiv pracovního týmu
