Jak lépe vyjádřit obdiv a úctu divadelnímu herci za působivý herecký výkon, opernímu pěvci za vynikající zpěv či hudebnímu tělesu za přednesení hudebního díla, nežli děkovnými ovacemi. Kromě potlesku to jsou ale také květiny, prostřednictvím kterých můžeme protagonistům vyjádřit náš dík za kulturní zážitek.
Květiny provázejí lidstvo již od jeho prvopočátku. Z historických pramenů se dovídáme, že čím kulturnější byl národ, tím větší význam měly rostliny pro jeho lid.
Důkazem nám mohou být například egyptské fresky, na kterých jsou květiny vyobrazeny v podobě obětních kytic, čínský porcelán s květinovými motivy či islámské stavby s květinovými mozaikami.
Malíři se již po staletí snaží zachytit křehkou krásu a různorodost tvarů a barev tohoto jedinečného přírodního výtvoru na svých plátnech. To, co se malíř snaží vyjádřit tahy svého štětce, se naopak básník pokouší sdělit svými verši. Samotné symboliky květin často využívají autoři divadelních her a skladatelé operních árií jako výrazového prostředku.
Tak jako květiny napomáhají divadelnímu protagonistovi k vyjádření jeho emocí, divákům slouží jako nástroj projevu obdivu a poděkování za herecký, pěvecký či hudební zážitek.
Květiny se v současné době nejčastěji předávají divadelním či hudebním protagonistům formou drobných či pompézních vázaných kytic. V minulosti však bylo zvykem obdarovávat herce či zpěváky při jejich premiérách velkolepými květinovými koši. Každý z nás si rozhodně vybaví záběry z některého filmu pro pamětníky, kde vstupuje sólistka opery či představitelka hlavní divadelní role do šatny plné květinových košů. Přestože dnes tyto pompézní květinové koše nejsou tak žádány, neměly by chybět ve vaší nabídce.
Pojďme se tedy blíže seznámit alespoň s těmi nejzákladnějšími technickými a estetickými zákonitostmi, kterými byste se měli řídit při jejich zhotovování.
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Floristika č. 3/2011.
Text a foto Arnošt Jílek
