Jitka Dvořáčková se narodila v roce 1946 v malé obci Židovice v Severočeském kraji. Její otec Emil Dobiáš byl známý šlechtitel květin a zeleniny. Matka byla učitelkou na Hospodářské a rodinné škole v Roudnici. Otec se i přes své pracovní vytížení ve šlechtitelské stanici v Hrdlech poblíž Doksan, věnoval ještě zahradničení na své zahradě v Roudnici. Pěstoval gladioly, kosatce a další květiny.
Přestože Emil Dvořáček byl milujícím otcem, v práci byl přísný, takže Jitka společně se svými bratry, starším Luďkem a mladším Mojmírem kdykoliv přijela z internátu z Prahy domů, musela nastoupit s motyčkou na rodinnou zahradu. Po vzoru otce byl v Jitce vypěstován vřelý vztah ke květinám, který ji pak provází celým životem až do dneška.
Na střední šjkolu nastoupila Jitka v Praze, a to na Střední uměleckoprůmyslovou školu na Žižkově. Tato škola jí k lásce ke květinám ještě přidala umělecké vzdělání v tomto oboru, což při své činnosti po celý život plně využívala.
Po maturitě začala pracovat v propagačním oddělení pražského Čedoku, kde působila několik let jako aranžérka a výtvarnice. V té době se seznámila se svým budoucím manželem Janem Dvořáčkem. V roce 1971 vstoupili do svazku manželského a Jitka Dvořáčková započala svoji další práci s květinami v národním podniku Sempra, rovněž v propagačním oddělení, kam dojížděla z Čerčan, kde v domku u rodičů manžela společně bydleli. Při své pracovní činnosti v Sempře měla hodně příležitostí k výtvarné a aranžérské práci, podílela se na aranžování květinových výstav u nás i v zahraničí, např. v Olomouci, Erfurtu, Bonnu, Liverpoolu, Janově, Bonnu, Frankfurtu či na několika místech v Nizozemsku (2. cena za vůz na květinovém korzu ze zúčastněných 56 vozů). Dva roky po svatbě se jí narodil syn Petr a v roce 1980 dcera Hana.
Své působení v Sempře ukončila Jitka Dvořáčková po listopadové revoluci.
Od poloviny roku 1990 se věnuje aranžování květin pod svým jménem a pokračuje tak ve své nejmilejší činnosti – aranžování květinových výstav, výzdobě různých objektů a aranžování květin. Často je členem odborné poroty na floristických soutěžích (Flora Olomouc, Havířov v květech, Děčínská kotva, Polabský motýl, Kopidlenský kvítek atd.). Rovněž se věnuje vzdělávací činnosti jako lektorka aranžování květin, a to jak pro profesionály v oboru, tak i soukromé zájemce. Vítá spolupráci s mladými lidmi, kteří ji nabíjejí svým novým přístupem. Nekonečnou inspirací je jí výtvarné umění.
Je neuvěřitelné, že si stále zachovává svůj obdivuhodný pracovní elán a s plným nasazením se věnuje své milované činnosti i v době, kdy už by měla nárok na zasloužený odpočinek.
V současné době prožívá Jitka radost i se svými dvěma vnoučky Adámkem a Lukáškem, kteří tráví se svou babičkou mnoho času mezi květinami na zahradě v Čerčanech. Možná, že i v nich bude vypěstován takový vztah ke květinám, jako měla celý život jejich babička.
Věřme, že Jitce Dvořáčkové ještě dlouho vydrží její nezdolný temperament a ještě mnoho let se bude jako naše oblíbená kolegyně a kamarádka zúčastňovat našich akcí jako doposud. Blahopřejeme jí k uvedení do síně slávy, což si za své celoživotní dílo plně zaslouží.
