Světelné zdroje pro osvětlování rostlin v interiéru musejí vyhovovat potřebám rostlin jak z hlediska intenzity osvětlení, tak z hlediska spektrálního složení emitovaného záření.
Stejnou měrou je nutné ale přihlížet i k potřebám člověka. Spektrální činnost lidského oka je zcela odlišná od akčních spekter rostlin. Z toho vyplývá jediné: světelné zdroje pro osvětlování rostlin by měly mít co největší podíl spojitého spektra, které obsahuje rovnoměrně rozdělené záření do všech vlnových délek v celé spektrální oblasti světla (380–780 nm).
Vlastnosti světelných zdrojů
Pro volbu světelného zdroje jsou rozhodující chromatické a fyzikální vlastnosti.
Chromatické vlastnosti ovlivňují zrakové vnímání předmětů a okolí. Charakterizují je (náhradní) teplota chromatičnosti Tc, index podání barev Ra, barevný tón (též barva světla). Význam těchto termínů byl vysvětlen již dříve (Floristika č. 6/2015). Protože tyto termíny jsou důležité při výběru zdrojů, stručně je zopakujeme: podle evropské normy barevný tón teplý bílý má teplotu chromatičnosti Tc=2500 až 3300 K, index podání barev Ra = 80 až 100, barvu světla obvykle 825, 827, 830 nebo 925, 927, 930. Normativní barevný tón neutrální bílý má Tc=3300 až 5300 K, Ra=80 až 100, barvu světla obvykle 840, 842 nebo 940, 942. Barevný tón chladný bílý (často studený bílý) má Tc vyšší než 5300 K, index Ra vyšší než 80, barvu světla 860, 865 nebo 960 a více. Tento barevný tón je srovnatelný s přírodním denním osvětlením, rostliny osvětlované takovým světelným zdrojem mají přirozenou přírodní barvu.
Celý text článku včetně fotografií naleznete v tištěné verzi časopisu Floristika 2/2017.
