Ve stylu biofilního dezignu se v posledních letech požívá stále více forem uplatnění zeleně v interiérech. Kromě klasického pěstování v nádobách různé velikosti, tvaru i technického vybavení, se stále častěji setkáváme s vertikálními zelenými stěnami a s různými technickými konstrukcemi.
Odvěká touha lidí žít ve styku s přírodou a dovoz exotických rostlin mořeplavci z dálných zemí vedla již v 17. století k budování velkých skleníku (u šlechtických sídel). Spolu s tím vznikla myšlenka budovat zimní zahrady – skleníky, těsně přisazené k objektům, kam lze vstupovat přímo z interiéru.
Typy zimních zahrad
Zimní zahrady byly budovány nejprve pro pěstování citrusových rostlin (oranžerie), k celoročnímu pěstování tropických a subtropických rostlin a k uchovávání nádobových rostlin, které byly v létě umístěny v zahradách. Za první takovéto zimní zahrady na území našeho státu je možné považovat skleníky u šlechtických zámků Lednice a Hluboká nad Vltavou. Později si nechávali stavět zimní zahrady i bohatí majitelé domů. Zimní zahrada, navržená architektem Josefem Gočárem a vybudovaná u rodinného domu pana Strnada v Praze v Bubenči (1925) a zimní zahrada vily Tugendhat v Brně od Mies van der Rohe (1930) reprezentují u nás počátky budování těchto staveb u prvorepublikových vil a měšťanských domů. Některé z nich byly postaveny pouze pro pěstování rostlin, ale stále větší obliby si získávaly pobytové zimní zahrady. To jsou zasklené prostory, přisazené nebo vložené do stavby, které rozšiřují obytný nebo pobytový prostor. Je v nich sedací nábytek, případně stolky nebo jídelní stoly. Jsou součástí bytových objektů, ale též restaurací, kaváren, nebo jiných společenských objektů. Zimní zahrady musejí zajišťovat vhodné prostředí pro rostliny, případně pro pobývající lidi.
Podle teplot dělíme zimní zahrady na tři kategorie, studené, temperované a teplé:
Studená zimní zahrada – je zde třeba zajišťovat trvale nejnižší tepotu vzduchu v zimě v rozpětí 5–10 °C, krátkodobě i kolem 0 °C , v létě zde teploty mohou dosahovat i přes 25 °C , výjimečně více. Do takových zimních zahrad je nejlepší použít rostliny původem z pásma kolem Středozemního moře, opadavé i listnaté, většinou však stálezelené. Nejběžnějšími takovými druhy rostlin jsou Nerium, Olea, Camellia, Calistemon, Bouganvilea, Passiflora, Hibiscus, Pistacia, Arbutus, Aukuba, Punica granatum, různé druhy palem a cykasů. Může se zde pěstovat i tzv. skleníková vinná réva, která zde plodí mnohem dříve než venkovních odrůdy. Většině těchto rostlin velmi svědčí letnění na přímém slunci, kdy se přes léto mohou uplatnit jako ozdoba venkovní terasy. Je však nutné rostliny na letnění přivyknout postupně, aby nedošlo k popálení listů.
Text: Ing. Petr Halama
Celý text článku a více inspirativních fotografií naleznete v tištěné verzi časopisu Floristika 4/2016.
