Biofilní dizajn nepoužívá rostliny v interiéru jen jako ozdobný prvek, ale považuje je za důležitou součást interiéru, ovlivňující vnitřní prostředí, životní projevy a zdravotní stav lidí. Z toho důvodu využívá celých skupin rostlin, umístěných buď v různě vytvořených nádobách, velmi často propojených technickými prvky, nebo v různě sestavených blocích a panelech ve vertikálních obrazech, stěnách a zahradách. Všechny rostliny a rostlinná díla i jejich umístění je spíše uvolněné, aby v co největší míře vzbuzovalo dojem přírodního prostředí.
Z pěstitelského a uživatelského hlediska je vhodné volit technologii hydroponického pěstování nebo používat samozavlažovací nádoby. Tam, kde chceme zvýraznit použití jednotlivých rostlin pro čištění ovzduší od těkavých nebo jiných nezdravých látek, je lépe použít klasické výživové substráty, kde půdní mikroorganizmy, které se zúčastňují čistícího procesu, mají lepší podmínky pro tuto činnost.
Nádoby na rostliny
Nezbytnou součástí působivého umístění rostlin jsou nádoby. Podle své funkce jsou to obaly nebo květináče a truhlíky. Obaly jsou nádoby, které nepřicházejí do přímého styku s kořeny rostlin. Vkládají se do nich speciální pěstební vložky nebo přímo rostliny v prodejních nádobách. Květináče a truhlíky jsou nádoby, do nichž se přímo ukládají rostliny a v nichž je vytvořeno prostředí pro kořenový systém. Nádoby na rostliny jsou jednoduché, samozavlažovací, hydroponické.
Jednoduché květináče mají ve dně jeden nebo více otvorů pro odtok přebytečné závlahové vody a ukládají se na misku.
Samozavlažovací květináče a truhlíky jsou buď s vrstvou minerálního substrátu nebo se sacími knoty, (jedno nebo dvoudílné, obr. 1a).
Dvoudílné samozavlažovací květináče s knoty mají ve dně otvory pro zasunutí sacích knotů a pokládají se na sloupky vyšší podložné misky, která slouží jako zásobník vody. Voda se nalévá do misky až k hornímu okraji distančních sloupků. Knoty, zasouvané zpravidla z vnitřku nádoby do dvou otvorů, se zasypávají vrstvou pěstebního substrátu, který se nahrne i pod spodní plochu jejich ohbí.
Jednodílné samozavlažovací květináče s knoty tvoří obaly, do nichž se vkládá vložka – přepážka s distančními sloupky, která vytváří vodní prostor a odděluje ho od pěstebního substrátu. V této přepážce jsou otvory, v nichž jsou zasunuty knoty k nasávání vody. Pro plnění vodního prostoru mají květináče svislou šachtu na vnitřním boku květináče nebo v rohu truhlíku. Do této šachty se vkládá měrka s ukazatelem hladiny vody.
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Floristika 1/2016.
Text a foto Ing. Stanislav Haš, CSc.
