Krása, sama o sobě, může být pomíjivá. Vytržená z kontextu postrádá své kouzlo a oduševnělost, a dostává se na nebo za hranici kýče. Vše, co nás obklopuje, ať už se jedná o lidské výtvory nebo přírodu, je důležité vnímat jako celek, jemuž právě detaily dodávají na originalitě. Jedno bez druhého stává se polovičatým.
Příroda sama vytváří intuitivně dokonalé celky v podobě společenstev, ve kterých i ten nejmenší člen má své nezastupitelné místo. Taková jsou oku lahodící a působí na nás harmonicky. Pokud dojde k jejich narušení, už při prvním pohledu se to projeví. Rozhlédneme–li se po krajině, případný nesoulad velmi brzy odhalíme. Zkrátka něco v onom celku prapodivně vyčnívá.
Obdivuhodným způsobem jsou uchopeny závěrečné práce studentů Akademie fűr Naturgestaltung, které bylo možné shlédnout na výstavě v klášteře v rakouském Zwettlu. Rozměrná díla vyžadují dostatek času, aby bylo možné odhalit veškeré precizně zpracované detaily.
TEXT A FOTO Daniela Urešová
Více informací a inspirativních fotografií naleznete v tištěné verzi časopisu Floristika 5/2016
