Cesta Kláry Vavříkové-Francové k floristice nebyla přímá. Nejprve směřovala k zahradní architektuře, a to na mělnické Vyšší odborné škole zahradnické a Střední zahradnické škole. První opravdové přiblížení k profesi floristy zažila až na lednické Mendelově univerzitě v Lednici.
Ke květinám, zahradě a přírodě má vztah již od dětství. A aby ne. Pochází z malé vesnice Hůrky nedaleko Neveklova v okrese Benešov a jako typicky venkovskému dítěti ji příroda prostě přirostla k srdci.
Pět let na Mělníku
S výběrem střední školy si moc hlavu nedělala. „Byl to experiment, byli jsme tam doslova na Pětiletém denním experimentálním studiu“, směje se dnes Klára. První tři roky studia byly věnovány všeobecnému zahradnictví, pak se specializovala na zahradní architekturu. Již na mělnické škole přičichla k vázání, a to v místní školní vazárně (na prodejnu jí nepustili, byla punk). Zde však studenti v té době pracovali především s neživým a umělým materiálem.
Po ukončení střední školy pracovala jeden rok v prodejně květin ve Vršovicích. Až na vršovické prodejně se dostala ke květům živým a i k jiným technikám tvorby. Oceňovala zde přímé propojení se zákazníkem, horší už to však bylo s kvalitou vytvářených dekorací a celkového stylu prodejny.
Poprvé na Děčínské kotvě
Poté se přesunula na Mendelovu univerzitu v Brně. Prvními krůčky k vyšší floristice ji provedl Ing. Jiří Martinek, pedagog lednické zahradnické fakulty. „Všechno byla vlastně náhoda. Jiří si všiml mé práce na prvním praktickém cvičení a pak už se to se mnou vezlo.“ V roce 2002 se účastnila mistrovství České republiky Děčínská kotva, v roce, které svým uměním ovládl Petr Kopáč, Jiří Dopita a Ivan Bednárik. Klára nijak nezabodovala a sama uznává, že tehdy nebyla schopná soustředit se na detail a správné technické vypracování soutěžních prací.
Další účast na soutěži v roce 2010 byla však pro Kláru mnohem úspěšnější. Pro účast se rozhodla, aby motivovala svého kolegu, mladého nadějného floristu, Karla Košnara. „Těšili jsme se, jak si celou soutěž užijeme. Věděla jsem, že Karel má na vítězství v juniorech a hlavně spolu strašně rádi spolupracujeme,“ říká zklamaně Klára. Jeho škola ho pak nakonec na soutěž nevyslala a Klára jela sama. „Pojala jsem to tedy všechno velmi sportovně. Zcela bez ambicí jsem dávala dohromady jednu disciplínu za druhou. Každé jednotlivé umístění mi řeklo, že odvádím kvalitní vyrovnaný výkon. To mne potěšilo nejvíc. Ale ten závěr se mnou málem sekl!“ dodává Klára se smíchem. Celkové třetí místo na nejprestižnější české floristické soutěži bylo pro ni i mnohé jiné velikým překvapením.
Vlastní květinový obchod
Jistou zásluhu na velkém Klářině úspěchu měla i mnohem větší praxe. V roce 2003 se ujala vedení květinářství v Benešově. V roce 2006 založila Henri Design, s. r. o., a následovalo otevření vlastního květinového studia. Netradiční název Kytkárna u Henriho evokoval jiný přístup ke květinové a floristické tvorbě. V roce 2008 se stěhuje do Sázavy, malebného středočeského města a rozjíždí zde Henriho květinovou dílnu. Největší procento prací zahrnuje zakázková floristika – různé dekorace pro svatby, narozeniny či jiné slavnostní příležitosti.
Spolupracuje se známými českými floristy na předváděcích akcích – účastnila se například třeboňských předváděček pořádaných Augustinem Kotilem, jejím lednickým spolužákem. V sázavském informačním centru prezentuje svoji tvorbu prostřednictvím dušičkových a adventních výstav.
A kde sbírá inspiraci?
„V přírodě, jsem jeden z těch outdoorových floristů. Ale samozřejmě sleduji práci ostatních floristů. Hanka K. Šebestová mě inspiruje svým svérázně úžasným přístupem k floristice, u Petra Kopáče obdivuji zase tu pečlivost, kterou si se svými pracemi dá,“ hodnotí Klára. Z mimočeských profesionálů ji nejvíce oslovil styl Gregora Lersche.
Při výběru materiálu se soustředí především na ty přírodní. Nejoblíbenější květinu má tu, co jí zrovna osloví, třeba jen kvetoucí škarpa. Baví ji práce ve fungujícím kolektivu nebo relax o samotě v dílně, kdy jí netrápí čas.
