November-December.

Mesiac november je vyznačený pomerne sychravým počasím. Príroda nadobúda sivastý charakter a suché prírodné materiály strácajú svoju farebnosť. Hlavným symbolom tohoto mesiaca je pamiatka zosnulých, ktorá ako keby otvára nostalgiu jesene. Sviečka je jeden zo základných symbolov tohoto sviatku.

Všetky tieto spomenuté črty tohoto mesiaca som sa pokúsil vniesť do tohoto venca. Na jednej strane je to masa prírodného materiálu v podobe slnečnice a jej plodov. Tie sú usporiadané do OASIS podložky pomocou techniky lepenia a drôtovania. Na druhej strane tvorí veľmi významný solitérny charakter aj sviečka, ktorá je v dominantnom ohnisku. Viaceré sviečky pokope podtrhujú dramatickosť svojím tavením tak, že prirodzene vtekajú pomedzi semená slnečnice.

 

Celý text článku včetně inspirativních fotografií naleznete v tištěné verzi časopisu Floristika č. 6/2020.

September-Otóber.
Obdobie konca leta je v znamení dokvitaní posledných kvetov. Kvety ako chryzantémy, astry a hlavne georgíny majú mäsitý kvet, ktorý pôsobí ťažko.

Georgína zaznamenala pred pár rokmi veľkú renesanciu a teší sa obľube nielen v komerčnej floristike, ale aj interiérovom dizajne, látkovom a fashion priemysle. S obľubou ju využívajú nevesty v neskoro-letnom a jesennom období ako náhradu za pivónie či anglické ruže. Jej nesmierne množstvo tvarov, veľkostí a farieb ponúka možnosti, ktoré nemá veľa tuzemských kvetov. Zaujímavým charakteristickým prvkom je farebnosť kvetov, kde v prípade jedného kultivaru môžeme nájsť rôzne sfarbené okvetné lupene. Georgína bola pre mňa jasná voľba. Rastliny som použil od Slovenského pestovateľa.

Celý text článku včetně inspirativních fotografií naleznete v tištěné verzi časopisu Floristika č. 5/2020.

Když se řekne Bretaň, většina z nás si představí kamenné domečky obklopené keři bohatě kvetoucích hortenzií, pastviny plné krav a koní, rybářské loďky pohupující se na hladině nekonečného oceánu lemujícího členité pobřeží, hry světla a stínu. A když vás cesta zavede až na nejzápadnější cíp Bretaně do kraje Finistère, neboli na konec světa, a počasí je k vám alespoň na pár hodin milostivé, je to skutečný ráj na zemi, který člověku přináší klid na duši a doslova moře inspirace.

Žila jsem v tomto kraji sedm let. Do Finistère jsem se zavítala díky manželovi, který měl možnost pracovat v Brestu. Samotný Brest není nijak malebným bretoňským městem a musím přiznat, že z počátku mě vůbec nezaujal. Tento významný vojenský a obchodní námořní přístav byl v rychlosti znovu vybudován po válce, během které bylo historické jádro téměř zcela zničeno. Nakonec jsem ho vzala na milost díky malebnému a inspirujícímu okolí se zátokami a pobřežními stezkami. Vegetace je tu bujně rostoucí vzhledem k vydatnému dešti a mírnému počasí po celý rok. Denně jsem chodila s dětmi na procházky po okolí a věděla jsem, kde jaká rostlina roste nebo právě kvete. Víkendy jsme trávili poznáváním vzdálenějšího pobřeží, kde jsem si tak trochu pohrávala s rostlinami, které rostly na dunách. Vznikaly malé kompozice v písku, girlandy ve skulinách skal a další drobné krásy, jak říkala moje malá dcerka. Nápady přicházely samy, krajina k tomu jen vybízela.

 

Zhmotnění myšlenky

Myšlenku a nápad vytvořit florální objekty u otevřeného oceánu mi vnukla moje tchýně, která je umělkyně v oblasti moderní krajky a během návštěv zde vytvořila krajkářský kalendář s mořskou tématikou. Krajky se fotily na pobřeží a doplňkem každé se stalo i drobné floristické zátiší. To byl první podnět a od té doby jsem už vyjížděla na výlety s jasným záměrem vytvořit velkou kompozici. Byla to cesta do jiných sfér, únik od stesku po domově. V tu chvíli neexistovalo nic jiného než silné pouto mezi mnou a přírodou. Byla to radost z práce a zároveň i očista duše.

Text Helena Prošková Foto Tomáš Prošek

Celý text článku včetně fotografií naleznete v tištěné verzi časopisu Floristika č. 5/2016.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down