Živé listy – variabilní materiál

Živé listy rostlin využíváme ve floristice s naprostou samozřejmostí. Ačkoliv jsou z hlediska floristického řazeny mezi zeleň doplňkovou, mají svou nezastupitelnou funkci. Při vhodném použití dotvářejí díky jejich vlastnostem zajímavá a nevšední díla.

Nejčastěji se jedná o listy rostlin používaných jako okrasné nebo užitkové. Kromě těchto můžeme čerpat materiál také z přírody, i listy stromů jsou oblíbeným a hojně využívaným materiálem. Pojďme se zaměřit na listy exotických a hrnkových rostlin, které jsou součástí stálé nabídky velkoobchodů, tudíž jsou využitelné v průběhu celého roku a nejsme nijak omezeni vegetační sezónou.
List a jeho funkce
Postranní vegetativní orgán, který může u některých druhů dorůstat až do velikosti dvou metrů čtverečních. Skládá se ze svrchní a spodní pokožky, pod svrchní pokožkou je palisádový parenchym, pod ním houbový parenchym s velkými mezibuněčnými prostory, které jsou prostřednictvím průduchů ve spodní pokožce spojeny s vnějším prostředím. Žilnatina navazuje na vodivá pletiva rostliny, prochází celým listem, kudy vodí živné roztoky a také ho zpevňuje mechanickými pletivy.
Morfologie listu neboli vnější stavba listu je zásadní při determinaci a zároveň nám může částečně napovědět o charakteru rostliny, tudíž i o charakteru listu (silnější kožovité listy jsou trvanlivější, jemné potřebují více vody apod.) Listy tvoří tři základní části – báze, řapík a čepel. Báze je část, kterou list přisedá ke stonku, někdy může být zvětšena v pochvu nebo je doplněna palisty. Pochva se vyvinula zejména u jednoděložných rostlin, někdy pochvy vytvoří zdánlivý kmen (Musa). Řapík je stopkovitá část listu. Pokud je vyvinutý, nazýváme listy řapíkaté. Podle přirůstání listu ke stonku kromě řapíkatých, rozlišujeme také přisedlé – řapík není vyvinutý, sbíhavé – čepel je protáhlá dolů po stonku, objímavé nebo poloobjímavé – list objímá zcela nebo z části základ čepele. Velká část rostlin využívá řapíku k natáčení listové čepele směrem ke světlu. Řapíky se také rozlišují podle tvaru například na oblý, polooblý, hranatý, žlábkovitý… Čepel – zpravidla největší část listu rozmanitých tvarů, odstínů zelené, někdy s barevnými aspekty (tzv. panašování) či s výraznou nebo barevnou nervaturou.
Základními funkcemi listu jsou fotosyntéza, transpirace (odpařování vody), výměna plynů mezi rostlinou a okolním prostředím, v některých případech má také funkci zásobní (cibule) nebo ochrannou (trichomy – chloupky na povrchu).
Typy a tvary listů
Během vývoje rostliny vzniká na stonku několik listových typů. Dělohy se zásobní funkcí na klíčních rostlinách, šupiny chránící základy listů v pupenech dřevin a listy asimilační. Specifickou skupinou jsou listeny a listence, které často milně bývají považovány za květy nebo květenství, jelikož vyrůstají v jejich těsné blízkosti (Poinsetia). Tyto listy bývají často pestře zbarvené, kdy lákají hmyz k opylování nevýrazných květů. U některých rostlin se objevuje heterofylie, tedy různolistost, kdy se na jedné rostlině objevují dva odlišné tvary listů (Hedera) nebo anizofylie – výskyt listů stejného tvaru o různé velikosti (zejména u kapradin – Selaginella). U listů během evoluce došlo také k metamorfózám, kdy se rostliny přizpůsobovaly podmínkám daného prostředí. Zdužnatělé listy cibule coby zásobní orgán, listové trny k ochraně a listové úponky k přichycení rostliny.
Základní dělení listů je na jednoduché a složené, které se dále dělí podle tvaru. Jednoduché listy mohou být vejčité, obvejčité, srdčité, střelovité, ledvinovité, kopinaté, vejčitě kopinaté, čárkovité srdčité a štítovité. Složené listy mohou být zpeřené – lichozpeřené, sudozpeřené, dvakrát i vícekrát zpeřené, nebo dlanité – dvojčetné, trojčetné až mnohočetné. Podle okrajů se listy dělí na celokrajné, vroubkované pilovité, dvakrát pilovité, laločnaté, zubatě laločnaté, brvité a peřenoklané. Listy jsou nejproměnlivějším orgánem rostlin a svými vlastnostmi umožňují široké užití při vaší kreativní tvorbě.
Využití přirozených vlastností
Kromě znalosti základních fyziologických pochodů v listech je také velmi důležité vnímat jejich estetické vlastnosti. Při tvorbě kytic, aranžmá a dekorací bychom se měli zaměřit na jejich barvu, směr linií, texturu a tvar.
Barva – je důležité vnímat odstíny zelené, zda se listy v průběhu ontogeneze vybarvují do jiných barev, kultivarovou barevnost, nebo zda jde o typy s barvenými skvrnami, pruhy apod.
Směr linií – další důležitou vlastností je směr linie listu, tedy přirozené postavení čepele na řapíku. Může nám předurčit jeho použití. Vodorovné postavení jako má například Monstera, Anthurium, Philodendron xanadu, je vhodné na zakrytí aranžovací hmoty nebo jako manžeta u kytic. Vertikální postavení charakteristické pro listy Strelitzia, Sanseveria, Chamaerops, jsou ideální pro jednostranné kytice a aranžmá. Diagonální linie listů Cordyline, Aspidistra či Hosta lze využít v kompozicích uspořádaných radiálně.
Textura – určuje vzhled listu, zejména jeho povrchu. Kožená textura je charakteristická pro silné listy (Bergenie, Chamaedora, Zamioculcas). U jemnějších listů je to například textura hedvábná (Hosta, Artemisia, Calathea). Velmi efektní je také sametová textura (Stachys, Kalanchoe dinklagei, Saintpaulia).
Techniky zpracování
Výběr druhu je třeba také přizpůsobit zvolené technice zpracování. Na zřetel bychom měli brát délku, ohebnost a tloušťku řapíku. U čepele pak tloušťku a pevnost, trvanlivost, vyzrálost, ohebnost a pružnost.
Důležitá je příprava materiálu. Pomocí různých technik si můžeme listy uzpůsobit na další zpracování. Prodlužování – využíváme v případě krátkých řapíků pro lepší uchopení do ruky nebo zapíchnutí do aranžovací hmoty. Používáme vazačský drát adekvátní tloušťce řapíku.
Vyztužování – ke zpevnění řapíku, opět pomocí vazačského drátu patřičné tloušťky. Vyztužení můžeme provést „na dvě nožky“, pomocí dlahy, nebo drát vedeme vnitřkem řapíku. Ohýbání – využíváme, pokud nám nevyhovuje přirozený tvar listu a potřebujeme ho usměrnit. Vatičkování – v případě že mají listy nedostatečnou délku řapíku a jsou navázané, vatičkováním omezíme odpařování vody. Začišťování páskou – konce řapíků navázaných drátem začišťujeme speciálními páskami. Voskování – v případě zamezení odpařování vody může být časově méně náročnou alternativou vatičkování.
Způsobů využití listů při samotné tvorbě je nepřeberné množství. Lepení – nevzhlednou nádobu lze listy polepit (Stachys). Je nezbytné používat lepidlo na živé rostliny. V případě použití jiného typu lepidla se na listech mohou vytvořit skvrny. Ohebné a měkké listy lze využít k omotávání, pro připevnění k obalu nebo aranžovací hmotě je často využívána technika skobičkování. Pevné listy (Bergenia) můžeme stáčet do kornoutu, při tvarování lze použít k fixaci částí listu sešívačku.
Listy jsou jedinečné svou tvarovou, texturovou a liniovou rozmanitostí. Jsou vhodným krycím a výplňovým materiálem. Mohou však také tvořit dominantu floristických děl a být významným dekoračním prvkem.

TEXT A FOTO Daniela Urešová

Další inspirativní fotografie naleznete v tištěné verzi časopisu Floristika 1/2013 v rubrice Rádce

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *