Šiška – jedinečný výtvor přírody

Většina z nás považuje šišku za běžnou součást přírody, se kterou se setkáváme na procházkách lesem či parkem. Jen málokdo, ale ví co šiška vlastně je, jak vzniká a jaká je její funkce v přírodě. Pojďme se tedy blíže seznámit s některými fakty o tomto jedinečném přírodním útvaru, který je rozmanití nejenom svojí velikostí, strukturou a barvou, ale třeba i trvanlivostí.

Z botanického hlediska je šiška (odborně šištice, latinsky strobilus)
rozmnožovacím orgánem nahosemenných rostlin. Historicky se jedná o starší útvar k rozmnožování než je běžně známý květ. Rostliny vytvářející šišky již mají vrchol svého vývoje za sebou, z tohoto důvodu je rostlin tvořící šišky mnohem méně ve srovnání s rostlinami kvetoucími. Se šiškami se setkáváme především u jehličnatých rostlin, tvoří je ale i řada dalších, jakými jsou například tropické cykasy, nebo pouštní welwitschie.
Jak už bylo v úvodu řečeno šiška je orgán, který slouží rostlině k rozmnožování. Šišky proto dělíme na samčí a samičí. Samčí šišky jehličnanů produkují pyl, jsou drobné a často méně nápadné. Z floristického hlediska (šišky jako přírodního materiálu) jsou pro nás zajímavé především šišky samičí, které produkují semena.

Stavba šišky
Samičí šiška jehličnatých rostlin je tvořena zdřevnatěním samičích květenství do tvaru vřetena, na kterém jsou spirálovitě rozmístěny plodové (semenné) a krycí (podpůrné) šupiny.
Během zrání, které v závislosti od druhu může trvat až několik let, šiška dřevnatí a opadává v celku (borovice, smrk, modřín) nebo se rozpadá (cedr, jedle). Při uzrávání šišky otevírají šupiny, čímž se dostávají ven semena (oříšky). Ta mohou dosahovat velikosti několika milimetrů (túje, cypřišek), nebo být velká až 3–4,5 cm (araukarie). Semena některých jehličnanů jsou jedlá a slouží jako součást potravy jak živočichům, tak i lidem. Nejznámější jsou piniové oříšky, které plodí borovice pinie (z jedné šišky lze sklidit až 100 semen), jedlé jsou rovněž semena borovice limby, s kterou se můžeme setkat v Tatrách.

Tvar šišky
V rostlinné říší najdeme šišky rozmanitého tvaru. Ten je dán počtem, velikostí a postavením šupin. Kulovitým tvarem se vyznačují šišky například kryptomérie, kupresocyparisu a cypřiše, vejcovité najdeme u cedru a jedlovce, válcovitý a cylindrický tvar mají šišky jedlí a smrků. Tvarově bohaté jsou rovněž šišky borovic, najdeme zde šišky jak vejčité tak i válcovité, dokonce i kulaté.

Velikost šišek
Jak jsou šišky rozdílné tvarem, tak jsou i svojí velikostí. Najdeme mezi nimi zástupce velké pouze několik milimetrů (cypřišek, zerav – 8 mm) nebo dosahující délku až několika desítek centimetrů (borovice Lambertova – až 50 cm). Zajímavostí je, že velikost šišky není vždy úměrná velikosti dospělého stromu. Je až překvapující, že šišky jednoho z nejvyššího stromu světa, sekvoje vždyzelené, která dorůstá do výšky 110 m a šířky 22 m, jsou dlouhé pouhé 2–2,5 cm. Velkými šiškami se nemůže pyšnit ani sekvojovec, přestože výška nejstarších exemplářů přesahuje 100 m a průměr jejich kmenů je 12 m, velikost šišek je 5–8 cm. Naopak kultivar borovice zakrslé ´Glauca´,jenž dorůstá maximální výšky dvou metrů, plodí šiky dlouhé až 6 cm.

Barva šišek
Šišky se vyznačují barevnou proměnlivostí. Barva šišky se totiž mění v průběhu jejího zrání. Za nejkrásnější jsou považovány šišky jedlí, především jedlé korejské, kterou krášlí šišky (před uzráním) výrazně zbarvené do fialově purpurové barvy. Namodralé šišky, jenž se později vybarvují dohněda, rovněž krášlí jedli sibiřskou. Stejnou barvou mají také nezralé šišky cedru atlaského, jenž se později vybarvují do světle hnědé barvy. Fialovými šiškami, které ve zralosti hnědnou, se může pyšnit borovice limba. Zelené až purpurové šišky najdeme u smrku ztepilého. V říši borovic (je známo pčes 100 druhů) najdeme jedince jejichž šišky jsou před uzráním fialové (borovice limba), žluto- až světle hnědé (borovice černá), světle hnědé (borovice Jeffreyova). Velká většina šišek je však v době plné zralosti zbarvena do různých odstínů hnědé barvy.
Šišky svojí velikostní, tvarovou i barevnou variabilitou přispívají k celkové dekorativní hodnotě jehličnatých rostlin, jejich krása se však dá využít i ve floristické tvorbě. O několik zajímavých rad, tipů a inspirací jak zacházet se šiškami při aranžování jsme požádali letošního vítěze Děčínské kotvy a majitele brněnského květinového studia Ammi Jaromíra Kokeše.

Více informací a inspirativních fotografií naleznete v tištěné verzi časopisu Florisitka č. 6/2010.

Komentáře ke článku 1

  • Radim

    Dobrý den,

    bude to znít jako dotaz blondýny či nějaký apríl, ale popravdě, když jsme se nad tím zamysleli, nedokázal s jistotou říci jak často. Jedná se o šišky na smrku – jak často jsou na stromě. Někde jsme slyšeli, že jednou za sedm let, ale – někde v lese jsou pořád, jinde o šišku nezavadíme… 🙂

    Děkuji za případnou odpověď…..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *