Kultura vytěžit nejde – naštěstí

Málokdo by v krajině Mostecké pánve, tolik poznamenané povrchovou těžbou, očekával i příjemná oku lahodící zákoutí. Jak tomu ovšem často bývá, i zde je naštěstí opak pravdou...a tak dodnes téměř zázrakem, možná díky neochvějnosti místních lidí můžeme v masivu Krušných hor navštěvovat její barokní perlu zámek Jezeří.

Eroica neboli Symfonie 3, zámek třikrát přestavován, třetí ročník akce plné květin, rok 2013 – to vše je úzce spjato se státním zámkem Jezeří.

Nevěříte? Vezmeme to postupně…

Historie hradu, později zámku sahající až do roku 1363 prošla léty rozkvětu a hojnosti, ale i útlaku a devastace vedoucí jen krůček od jeho zániku.

Období věhlasu a hořkosti 

Souhrnně by se za první období dala považovat historická etapa do roku 1948. Dějiny zámku vypravují o mnoha majitelích, kteří sídlo pozměňovali k obrazu svému. Jezeří tak prošlo proměnou z gotického hradu přes renesanční zámek až do barokní podoby, která mu zůstala dodnes. Nejvýznamnější stavební a kulturní rozvoj zámku zaznamenáváme koncem 18. a začátkem 19. století a to díky Františku Maxmiliánovi Lobkowicz, který byl mužem obdařeným talentem, inteligencí, ale i bohatstvím, člověk, který miloval umění, princ jež si zámek v severních Čechách oblíbil natolik, že z něj později udělal své hlavní sídlo. Právě díky jeho vytříbenému vkusu, podnikavosti a hlavně vášni pro umění bylo v provozu zámecké divadlo a kvalitní orchestr obdivovaný nejen Beethovenem, ale např. Haydnem a dalšími. Nevídanou událostí tohoto blahobytného období se pak v Čechách (ano opravdu v Čechách, nikoli ve Vídni či v Mnichově) a to přímo na zámku Jezeří v létě roku 1804 odehrála soukromá Beethovenova premiéra Třetí symfonie „Eroica“.

V rámci této první etapy sice zámek několikrát vyhořel, ale nebylo to nic proti tomu, co se událo v druhém již méně radostném období po roce 1948, kdy byl zámek znárodněn a sloužil různým, nikoliv kulturním účelům. Postupně chátral. Z důvodu povrchové těžby uhlí začaly nenávratně mizet obce, které se pod zámkem nacházely (Jezeří, Albrechtice, Dřínov, Kundratice aj.) ale i květinová zahrada s parterem, anglickým parkem čítajícím v roce 1838 úctihodných 50 ha a z kterého dnes díky těžbě zbyly pouze neudržované zlomky. Chybělo jen velmi málo aby zmizel i samotný zámek a to nejen z map, o což se zhruba v osmdesátých letech úspěšně postarali tehdejší samozvaní mocipáni, ale i s povrchu zemského snad v očekávání, že jej těžba uhlí pohltí…

To se ale naštěstí nestalo a ačkoli je zámek v současnosti v dosti smutném stavu, spolu s péčí Národního památkového ústavu a okruhu lidí, kteří se snaží vzkřísit věhlas jeho kulturní tradice se snad tomuto kouzelnému místu blýská na lepší časy.

 Rozkvetlé Jezeří 

Díky vstřícnosti a zapálenosti místní kastelánky má každý z nás možnost podílet se na jeho obnově, ať šířením pravdivých informací o jeho hodnotě, současné situaci nebo pomoci prostřednictvím různých charitativní aktivit. Nečině přihlížet se založenýma rukama to není styl Ing. Kláry Francové-Vavříkové, která se rozhodla upozornit na problematiku ale i postup obnovy zámku. Díky její iniciativě se uskutečnil již třetí ročník akce s cílem přilákat na zámek více návštěvníků a vyzdvihnout přednosti této barokní perly. V rámci letošního ročníku s názvem Zahradní květinová slavnost, zručnosti šesti floristů: jmenovitě Kláry Francové-Vavříkové, Věry Bálkové, Jany Čechové, Karlu Košnarovi, Lukáši Tvrdému a malé pomocnici Stelle Vavříkové a zároveň podpoře firem Florplant, s. r. o., Henri Design a Zahradě Teplice, zámecké komnaty ale i zahrada doslova rozkvetly. Na následujících stránkách přijměte pozvání na virtuální prohlídku…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *