Když se řekne Bretaň

Když se řekne Bretaň, většina z nás si představí kamenné domečky obklopené keři bohatě kvetoucích hortenzií, pastviny plné krav a koní, rybářské loďky pohupující se na hladině nekonečného oceánu lemujícího členité pobřeží, hry světla a stínu. A když vás cesta zavede až na nejzápadnější cíp Bretaně do kraje Finistère, neboli na konec světa, a počasí je k vám alespoň na pár hodin milostivé, je to skutečný ráj na zemi, který člověku přináší klid na duši a doslova moře inspirace.

Žila jsem v tomto kraji sedm let. Do Finistère jsem se zavítala díky manželovi, který měl možnost pracovat v Brestu. Samotný Brest není nijak malebným bretoňským městem a musím přiznat, že z počátku mě vůbec nezaujal. Tento významný vojenský a obchodní námořní přístav byl v rychlosti znovu vybudován po válce, během které bylo historické jádro téměř zcela zničeno. Nakonec jsem ho vzala na milost díky malebnému a inspirujícímu okolí se zátokami a pobřežními stezkami. Vegetace je tu bujně rostoucí vzhledem k vydatnému dešti a mírnému počasí po celý rok. Denně jsem chodila s dětmi na procházky po okolí a věděla jsem, kde jaká rostlina roste nebo právě kvete. Víkendy jsme trávili poznáváním vzdálenějšího pobřeží, kde jsem si tak trochu pohrávala s rostlinami, které rostly na dunách. Vznikaly malé kompozice v písku, girlandy ve skulinách skal a další drobné krásy, jak říkala moje malá dcerka. Nápady přicházely samy, krajina k tomu jen vybízela.

 

Zhmotnění myšlenky

Myšlenku a nápad vytvořit florální objekty u otevřeného oceánu mi vnukla moje tchýně, která je umělkyně v oblasti moderní krajky a během návštěv zde vytvořila krajkářský kalendář s mořskou tématikou. Krajky se fotily na pobřeží a doplňkem každé se stalo i drobné floristické zátiší. To byl první podnět a od té doby jsem už vyjížděla na výlety s jasným záměrem vytvořit velkou kompozici. Byla to cesta do jiných sfér, únik od stesku po domově. V tu chvíli neexistovalo nic jiného než silné pouto mezi mnou a přírodou. Byla to radost z práce a zároveň i očista duše.

Text Helena Prošková Foto Tomáš Prošek

Celý text článku včetně fotografií naleznete v tištěné verzi časopisu Floristika č. 5/2016.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *