Ikebana – ztělesnění nebe, země a lidstva

Objevování krásy rostlin prostřednictvím květinových dekorací sahá do počátku lidských dějin. Vnímaní a pohled na květiny se lišil v každé etapě vývoje lidské společnosti. V květinových aranžmá se odrážela jak kulturní vyspělost národa, tak i jeho náboženské vyznání.

Zatímco v západních zemí je vnímaní krásy květin v aranžmá založeno převážně na jejich množství a barvě a pozornost je soustředěna zejména na květy, ve východních zemí je kladen v dekoracích rovnocenný důraz na květ, stonek, větev či pouhý list.
S jedním ze způsobů asijského aranžování květin se mohla široká veřejnost seznámit v rámci letošního trvalkového víkendu v Průhonicích. Organizátor akce, Botanický ústav AV ČR , v. v. i., ve spolupráci s Česko-japonskou společností a Prague Sógecu study group, pod záštitou Japonského velvyslanectví v ČR, připravily pro návštěvníky akce v reprezentačních prostorách Průhonického zámku výstavu japonského aranžování květin Ikebena.
Při této příležitosti jsme požádali lektorku Prague Sógecu study group, Danielu Hátleovou, aby nám umění ikebana krátce představila.

Přestože slovo Ikebana, je poměrně rozšířené a hojně používané slovo, jen málokdo ví jeho skutečný význam.
Mohla by jste nám ve stručnosti říci co vlastně Ikebena je?
Ikebana je japonské umění aranžování květin založené na základních principech asymetrie a prostoru a harmonické rovnováze mezi materiály a obsahem. Dokonalou znalostí estetických zákonitostí je prostřednictvím ikebany
vyjádřena vnitřní krása květin, tok času a krása pomíjivosti.
Hlavním posláním ikebany je přenesení kousku přírody do interiéru v ryzí podobě, k čemuž se využívá třech základních
linií, jenž v aranžmá symbolizují nebe, zemi a lidstvo.

Ikebana se řadí mezi japonské umění. Jaká je její historie a současnost? Historie Ikabany je úzce spjata s buddhistickým náboženstvím, které se do Japonska dostalo v 6. století. Vznik Ikebany vychází z obětování květin při buddhistických rituálech. Pokládání květin na oltář se postupně změnilo v umisťování květin do váz a mís. Aranžováním ikebany se původně zabývali pouze kněží a samurajové. V polovině 14. století byla již Ikebnana povýšena na tradiční japonské umění. Postupem času pozvolna Ikebana ztrácela na svém náboženském významu a dostala se tak z paláců a chrámu do příbytků střední vrstvy obyvatelstva.
Přestože první škola Ikebany (Ikenobo) byla založena v polovině 15. století, velký rozmach zaznamenává Ikebana ve století 16. Styl ikebany se postupně vyvíjel a měnil v závislosti na filozofickém myšlení a kulturní vyspělosti národa.
Za nejstarší styl Ikebana lze považovat styl tatebana (vztyčené květiny), později se vyvinul styl rikka (vzpřímené aranže). V 18. století vzniká volnější styl nageire, pro který je typické aranžování květin do váz. Po otevření se západnímu světu vzniká v Japonsku v druhé polovině 19. století styl moribanu (seskupené květiny), ze kterého vychází součná moderní Ikebana.
V současné době působí v Japonsku na tři sta škol Ikebany z nichž nejznámější jsou Ikenobo, Ohara a Sógecu.
Přestože náboženská symbolika Ikebany byla potlačena, stále je považována za jednu z forem tradičního japonského umění. Pro Japonce je Ikebana každodenní součástí jejich života. Setkávají se sní v obchodních domech, hotelech, bankách či při společenských událostech. Obdiv a úctu umění Ikebana projevují Japonci již samotným umístěním naaranžovaných květin v interiéru. Jsou umísťovány na čestné místo v domě – na komodu ve vstupním prostoru domu či do výklenku v hlavním pokoji.

Celý text článku a více inspirativních fotografií naleznete v tištěné verzi časopisu Floristika č. 5/2011.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *